EKO_g2_Chovani-spotrebitele

up:: EKO nav:: ⇐ / ⇒

Chování spotřebitele

• otázky:
  • 6. Kardinalistická teorie - (měřitelnost užitku, zákon klesajícího MU, paradox hodnoty)
  • 7. Ordinalistická teorie - (indiferenční křivky, rozpočtová přímka, mezní míra substituce)

Infographics

---

6) Kardinalistická teorie užitku spotřebitele

( podstata, mezní užitek, celkový užitek, maximalizace užitku spotřebitele, vztah mezi cenou a mezním užitkem, paradox hodnoty )

• Definice:
  • Teoretický přístup, který předpokládá, že užitek je přímo měřitelný (kardinální veličina).
  • Měří se buď v hypotetických jednotkách “utilech”, nebo častěji nepřímo prostřednictvím peněz (částka, kterou je spotřebitel ochoten zaplatit).
  • Cílem spotřebitele je maximalizace celkového užitku (TU).
• Charakteristika:
  • Užitek (Utility): subjektivní pocit uspokojení nebo potěšení ze spotřebovaného statku nebo služby
  • Celkový užitek ($TU$ - Total Utility):
    • Celkové uspokojení ze spotřeby celého množství statku.
    • S rostoucím množstvím ($Q$) roste, ale čím dál pomaleji (až do bodu nasycení).
      • max TU → $MU=0$ (bod nasycení)
  • Mezní užitek ($MU$ - Marginal Utility):
    • Přírůstek celkového užitku vyvolaný spotřebou dodatečné jednotky statku.
    • $MU=\frac{\Delta TU}{\Delta Q}$ (nebo derivace $T{U}^{\prime }$).
    • Zákon klesajícího mezního užitku: S každou další spotřebovanou jednotkou statku mezní užitek klesá (potřeba je nasycována).
• Maximalizace užitku spotřebitele (Optimum):
  • Spotřebitel je v rovnováze, pokud nemůže změnou struktury spotřeby zvýšit svůj celkový užitek.
  • A) Pro jeden statek:
    • Spotřebitel nakupuje tak dlouho, dokud se mezní užitek nerovná ceně.
    • $MU=P$
    • Pokud $MU>P$, spotřebitel nakupuje dál (zvyšuje svůj přebytek). Pokud $MU<P$, nákup omezí.
  • B) Pro více statků (Zákon vyrovnávání mezních užitků):
    • Spotřebitel rozděluje důchod tak, aby mu poslední koruna vynaložená na jakýkoliv statek přinesla stejný užitek.
    • $\frac{M{U}_1}{P_1}=\frac{M{U}_2}{P_2}=...=\frac{M{U}_n}{P_n}$
    • (Poměr MU a ceny se musí rovnat u všech statků).
• Vztah mezi cenou ($P$) a ($MU$) mezním užitkem:
  • Křivka individuální poptávky ($d$) je totožná s křivkou mezního užitku ($MU$) (v klesající části, pro $MU>0$).
  • Spotřebitel je ochoten platit cenu maximálně do výše svého mezního užitku.
• Paradox hodnoty (Adam Smith):
  • Rozpor mezi užitnou hodnotou (schopnost uspokojit potřebu) a směnnou hodnotou (cena).
  • Voda: Vysoká užitná hodnota (vysoký $TU$), ale nízká cena. Důvod: Je jí dostatek $\to$ nízký $MU$ poslední jednotky.
  • Diamant: Nízká užitná hodnota (pro přežití), ale vysoká cena. Důvod: Je vzácný $\to$ vysoký $MU$.
  • $\to$ Cena je určena mezním užitkem ($MU$), nikoliv celkovým ($TU$).
• Graf:
  • Popis
    • TU: Křivka roste z počátku, v bodě nasycení dosahuje maxima, pak klesá.
    • MU: Klesající křivka. V bodě, kde je TU maximální, protíná MU osu X ($MU=0$).
    • Odvození poptávky: Klesající část křivky MU odpovídá křivce poptávky (D), protože pro každé množství Q je spotřebitel ochoten zaplatit cenu P = MU.
  • 

7) Ordinalistická teorie užitku spotřebitele

( podstata, mezní užitek, celkový užitek, optimum spotřebitele, mezní míra substituce, indiferenční křivka, rozpočtová přímka )

• Definice:
  • Užitek nelze kvantifikovat, lze jen porovnávat kombinace statků a říci, kterou kombinaci spotřebitel preferuje více
    • proč: je příliš subjektivní, není nezávislý - kombinace
  • $Optimum\to$ Spotřebitel volí kombinaci, která mu přináší nejvyšší možný užitek při daném rozpočtovém omezení.
• Podstata:
  • 1. Indiferenční křivka: $IC$
    • Množina všech kombinací dvou statků ($X$ a $Y$), které přinášejí spotřebiteli stejný celkový užitek ($TU$).
    • Axiomy
      1. Srovnatelnost
         • spotřebitel je vždy schopen říct o dvou kombinacích statků, kterou z nich preferuje nebo jestli je mezi nimi indiferentní – tedy vyhovují mu obě stejně.
      2. Úplnost
         • Spotřebitel je schopen porovnat všechny existující kombinace těchto statků a seřadit je z hlediska užitku.
      3. Tranzitivita
         • Tranzitivita říká, že pokud spotřebitel preferuje kombinaci 𝑨 před 𝑩, a dále dává přednost 𝑩 před 𝑪, tak potom musí automaticky dávat přednost 𝑨 před 𝑪.
  • 2. Rozpočtová přímka: (BL - Budget Line)
    • Zobrazuje všechny kombinace statků, které si spotřebitel může dovolit při plném využití svého důchodu ($I$)
    • Rovnice: $I=P_X\cdot X+P_Y\cdot Y$
      • Sklon je dán poměrem cen ($-P_X/P_Y$).
• Klíčové veličiny:
  • Celkový užitek (TU): Subjektivní pocit uspokojení ze spotřeby. V ordinalismu nelze vyčíslit, pouze porovnat hladiny (IC1 < IC2 < IC3).
  • Mezní užitek (MU): Přírůstek užitku z další jednotky. Zde slouží hlavně k určení sklonu IC.
  • Mezní míra substituce ve spotřebě ($MR{S}_C$):
    • Poměr, v jakém je spotřebitel ochoten nahradit jeden statek druhým, aniž by se změnil jeho celkový užitek (posun po IC).
    • Vzorec:
      • $MR{S}_C=\frac{M{U}_X}{M{U}_Y}$ | $MR{S}_E=\frac{P_X}{P_Y}$
• Optimum spotřebitele (Rovnováha):
  • Bod, kde spotřebitel maximalizuje svůj užitek při daném rozpočtovém omezení.
  • Podmínka optima:
    • $MR{S}_C=MR{S}_E$
    • $\frac{M{U}_X}{M{U}_Y}=\frac{P_X}{P_Y}\text{nebo}\frac{M{U}_X}{P_X}=\frac{M{U}_Y}{P_Y}$
    • (Spotřebitel získá stejný užitek z poslední koruny vynaložené na oba statky).
  • graf
    • Bod dotyku (tečna) rozpočtové přímky ($BL$) a nejvyšší možné indiferenční křivky ($IC$).
    • 

+ Otázky

6) Kardinalistická teorie užitku

• Předpokládejme kardinalistickou teorii užitku a funkci celkového užitku (TU):
  • Od bodu nasycení začíná celkový užitek klesat
    • ANO (V bodě nasycení je TU maximální, poté s další spotřebou klesá, protože MU se stává záporným)
  • V bodě nasycení je mezní užitek (MU) maximální
    • NE (V bodě nasycení je mezní užitek nulový; MU je zpravidla nejvyšší při první jednotce)
  • Celkový užitek je maximální při takovém množství statku, kdy mezní užitek je maximální
    • NE (Celkový užitek je maximální, když je mezní užitek roven nule)
  • Mezní užitek s každou další spotřebovávanou jednotkou statku klesá
    • ANO (Toto je definice zákona klesajícího mezního užitku)
• Vlastnosti kardinalistické teorie:
  • Kardinalistická teorie užitku předpokládá neměřitelnost užitku
    • NE (Základním znakem je předpoklad, že užitek lze přímo měřit, např. v “utilech” nebo penězích)
  • Užitek lze vyjádřit v peněžních jednotkách
    • ANO (Spotřebitel je schopen přiřadit statku konkrétní hodnotu, např. kolik je ochoten zaplatit)
  • Nezávislost celkového užitku ze spotřeby jednoho statku na spotřebě jiného statku
    • ANO (V základním modelu se předpokládá, že užitek z jednoho statku není ovlivněn spotřebou jiného)
• Vztah ceny a užitku (rovnováha spotřebitele):
  • Spotřebitel dosahuje optima tehdy, když se mezní užitek rovná ceně (MU = P)
    • ANO (Zlaté pravidlo maximalizace užitku pro jeden statek)
  • V případě, že cena je vyšší než mezní užitek spotřebitele, spotřebitel tento statek nekoupí
    • ANO (Racionální spotřebitel nakupuje pouze tehdy, je-li MU >= P)
  • Pokud cena klesne ceteris paribus, spotřebitel zvýší nákup statku, aby vyrovnal MU s novou nižší cenou
    • ANO (Aby platilo MU = P, musí při poklesu P klesnout i MU, čehož se docílí zvýšením spotřeby)
• Paradox hodnoty:
  • Paradox hodnoty vysvětluje, proč jsou diamanty dražší než voda, ačkoliv voda je užitečnější
    • ANO (Voda má vysoký celkový užitek, ale nízký mezní užitek; diamanty mají nízký celkový, ale vysoký mezní užitek)
  • Cena statku se odvíjí od jeho celkového užitku
    • NE (Cena se na trhu odvíjí od mezního užitku poslední spotřebovávané jednotky)

7) Ordinalistická teorie užitku

• Indiferenční křivka (IC):
  • Izokvanta vyjadřuje kombinaci dvou statků, které přinášejí spotřebiteli stejný užitek
    • NE (Pozor na pojmy: Izokvanta je z teorie výroby, u spotřebitele jde o indiferenční křivku)
  • Směrem zleva doprava na konvexní indiferenční křivce klesá mezní míra substituce (MRS)
    • ANO (Spotřebitel je ochoten obětovat stále méně statku Y za další jednotku statku X)
  • Indiferenční křivky se mohou protínat
    • NE (To by porušovalo axiom tranzitivity preferencí)
  • Indiferenční křivka vzdálenější od počátku představuje vyšší úroveň užitku
    • ANO (Vyšší spotřeba statků obecně přináší vyšší užitek)
• Rozpočtová přímka (BL):
  • Sklon rozpočtové přímky je dán poměrem cen statků (-Px/Py)
    • ANO (Vyjadřuje, v jakém poměru může spotřebitel na trhu směňovat jeden statek za druhý)
  • Zvýšení důchodu spotřebitele posune rozpočtovou přímku rovnoběžně doprava
    • ANO (Může si dovolit více obou statků, poměr cen se nemění)
  • Změna ceny jednoho statku mění sklon rozpočtové přímky
    • ANO (Mění se relativní ceny, a tedy i “sklon” linie rozpočtu)
• Optimum spotřebitele (rovnováha):
  • Optimum spotřebitele se nachází v bodě dotyku indiferenční křivky a rozpočtové přímky
    • ANO (V tomto bodě je nejvyšší dosažitelná IC při daném rozpočtu)
  • V bodě optima platí, že mezní míra substituce ve spotřebě (MRS) se rovná mezní míře substituce ve směně (poměru cen)
    • ANO (MRS = Px/Py)
  • Podmínkou maximalizace užitku je, že spotřebitel nemusí vyčerpat celý svůj důchod
    • NE (Předpokládá se, že pro dosažení maxima užitku spotřebitel utratí celý disponibilní důchod)
  • V bodě rovnováhy se rovnají podíly mezních užitků a cen jednotlivých statků (MUx/Px = MUy/Py)
    • ANO (Toto je podmínka optima pro více statků, platí i v ordinalistické verzi přes MRS)
• Mezní míra substituce (MRS):
  • MRS vyjadřuje poměr, v jakém je spotřebitel ochoten nahradit jeden statek druhým při zachování stejného užitku
    • ANO (Definice MRS podél indiferenční křivky)
  • MRS je dána poměrem celkových užitků statků
    • NE (Je dána poměrem mezních užitků: MRS = MUx/MUy)